Co je podle mě důležité pro život

Nevím jestli jste to zaznamenali také, ale já mám pocit, že čas na konci roku se jako by zrychluje. Přijde mi, že se toho stihne udát během jednoho obyčejného dne nějak moc. Že jsem tak nějak víc vytížená, nic nestíhám, všechno se mi rozbíjí, padá z ruky, topí ve vaně. Prostě že těch úkolů a povinností, které musím stihnout, zvládnout a dokončit je tak nějak víc než v měsících předešlých, obzvlášť v těch plných slunce. Možná je to proto, že si ten konec roku žádá jakousi "uzávěrku"a to nejen na poli pracovním. A možná tohle je právě ta příležitost, v tomto neskutečném chaosu, se na chvíli zastavit, vydechnout a zamyslet se nad tím, co je vlastně opravdu důležité? Co je opravdu důležité pro život? Protože pak mě možná nechá celý tento finální chaos naprosto klidnou...

1) HUMOR 

Tak to je můj jasnej dobíječ baterek. Zvláštní je, že s některými lidmi mi naskakuje úplně automaticky něco vtipnýho jen je vidím a následně už to společně pěkně rozjíždíme. Je v tom jakási spřízněnost. Ti co ho mají stejný, se v davu poznají a najdou. S jinými lidmi je to třeba trochu vlažnější, ale dá se na tom pracovat a něco z toho vydyndat. No a s těmi co nemají smysl pro humor, tak s těmi čas tolik netrávím, nicméně někdy nás okolnosti svedou dohromady. No a to pak pochopitelně musím sáhnout do jiných přihrádek...třeba do přihrádky o globálním oteplování. Pravda, nejsem si zde úplně jistá v kramflecích, ale nahodím výraz dodávající vážnost a i kdybych možná plkala úplný kraviny, tak je alespoň plkám s výrazem znalce.

2) ZASMÁT SE SÁM SOBĚ

Tak tohle je moje oblíbená činnost. V tom si myslím, že jsem dokonce i dobrá. Můj každodenní život je tak trochu o malých či větších humorných, absurdních nebo i dramatických událostech. Asi jako život každého smrtelníka. Já si toho všeho možná tak nějak ráda víc všímám a vítám to, protože kolikrát si k pobavení stačím sama, bez asistence kohokoliv. A když je to fakt drama a já ho nakonec překoušu, je z toho většinou dobrá historka z natáčení. A to mě vlastně baví nejvíc.

3) ZMĚNY

Ve svý podstatě je nikdo nemá moc rád, přitom nás většinou nejvíc obohatí nebo něco zajímavého přinesou do života. Jasně, nikomu se nechce z pěkně vyšlápnutý cestičky, kterou už zná dokonale zpaměti a už téměř nechybuje. No ale zde je právě přesně ta chvíle, kdy se musíme pochlapit a otestovat, jací vlastně jsme i v naprosto nových a nevyzkoušených situacích. Učíme se toho nejvíc o sobě, i když máme zpočátku třeba i strach, jak to dopadne a jestli to zvládneme. Máme možnost nahlédnout vše z jiné perspektivy. Vždyť jsme tady na té modré planetě přeci hlavně proto, abychom se učili, tak se tedy učme. 

4) UMĚT VYPNOUT 

Mám na mysli hlavně umět se oprostit od starostí všedních dni, od uzávěrek a nesplněných úkolů, které na nás stále mávají někde vzadu v hlavě a hlásí se ke slovu a chtějí, abysme se jim věnovali stále. Tak tohle je oblast, kterou se stále učím, ale pracuju na tom. Myslím si však, že umět vypnout myšlenky, když mám odpočívat nebo relaxovat, je velké umění mistra a že se vyplatí se o to pokoušet. Už se těším, až budu krásně vypnutá...ale abych pak třeba na něco nezapomněla, že jo :-)!

5) PŘÁTELÉ 

To je podle mě jedna z nejdůležitějších věcí. Protože dobrý přítel, to je vlastně dobrovolně vybraný člen rodiny. Můžeme se s ním v klidu smát nebo si i pobulet a on to vydrží a nezdrhne, vyslechne a možná k tomu i řekne něco naprosto blbýho, co nás zase rozesměje, protože to je úplně mimo. Dá nám herdu do zad a řekne: "Tak a popojedem ne?.". No není to ten nejlepší vynález? Taková duše spřízněná a našla si nás naprosto sama a dobrovolně. A navíc po nás vůbec nic nechce. Prostě nás bere takové jaký jsme a ještě je jí s náma dobře...tak to už je skoro na pozlacení. Ale nebuďme zas tak vyměklí z tý spřízněnosti...my jí to přece taky umíme vrátit, jsme přeci taky kámoši. No ne?

6) UMĚT PLYNOUT

Už se vám to někdy stalo? Že jste prostě vypnuli autopilota (ty nekonečný myšlenky a úvahy a obavy a já nevím co ještě nemožnýho) a nechali jste se unášet? Nic jste neřešili a nic vás nevyvedlo z rovnováhy. Takový pomyslný unášení se na hladině moře. Všechno tak nějak vycházelo bez sebevětší snahy a námahy. Užívali jste si to nicnedělání a ještě vám všichni říkali, jak jste úžasní a a skvělí a ještě k tomu jak vám to sluší. Přitom vy nic, vy muzikanti. A kolem svět běhal a něco řešil, ale vám to bylo úplně fuk a jen jste si tak pěkně pluli v tom svym prostoru a bylo vám fajn. Jen jste se možná lehce usmívali a říkali si, že tohle je něco, co byste si měli schovat do nějakýho pytlíku a otevřít ho vždycky v době krize. No joooo, jenže v době krize tenhle pytlík hledám po všech kapsách a on nikde. A stejně si myslím, že když bych ho přeci jen našla, tak by byl propíchlej nebo by v něm byl vzkaz: "Děvče, už máš vybráno, sn(m)až se dál!" No, tak to je přesný, takhle by to přesně bylo :-).

7) UMĚT ŘÍCI PROMIŇ A DĚKUJI 

No tak to je taky krásná vlastnost, taková bohulibá! Co bych k tomu dodala...Snad jen, že se to učím a s většími či menšími úspěchy to občas i dokážu. U někoho mi to jde tak nějak líp a u někoho hůř. Na druhou stranu, asi bychom to měli umět říkat i sobě. Jenže za co že si to mám poděkovat? Třeba za to, že jsem dnes trochu netaktně řekla mému zubaři, ať mi nekreslí obrázky mého zubního podloží a trochu popojede, protože spěchám? No, on mi taky poděkoval. Ale pak už nekreslil a popojel.

8) UMĚT ŘÍKAT "NE"

A to i v situacích, že možná někoho nepotěšíme nebo nepotěšíme rovnou několik lidí. Přitom oni očekávali opačnou odpověď. No, v tom je právě ta zrada. NEZRADIT SÁM SEBE bez ohledu na okolí... Ruku na srdce, kdo z nás to kolikrát neudělá. Něco odkejveme jen proto, abysme nebyli za špatný nebo za ty mimo partu a pak nás to vlastně štve, protože cítíme, že to nebylo fér. Né vůči nim, ale vůči nám samotným. A jasně, vždycky na to není energie, ale když je, cvičně to NE řekněme a uvidíme co se stane. Třeba nic a třeba hodně.

9) UMĚNÍ ODPOUŠTĚT

Tak tohle je taky bohulibá disciplína a zvládá ji málo kdo. Rozhodně netvrdím, že zrovna já jsem toho vzorným příkladem. Jisté je, a to už mám prověřené, že odpuštění není ani tak úleva pro dotyčného hříšníka či hříšnici, co nám tak zkomplikoval život nebo situaci, ale je to hlavně úleva pro nás samotné. Protože odpuštěním někomu, děláme největší službu sami sobě. Protože sami sobě odpustíme. A to rozhodně stojí za to, chceme-li jít životem s čím dál lehčím batůžkem na zádech. Možná proto jsem si letos koupila novou krosnu na cestování. To vypadá, jako bych s tou ubývající zátěží zatím nepočítala.

10) UMĚNÍ NEROZPTYLOVAT SE

Tak to je téma dnešní doby - internet, televize, chytré telefony, e-maily, sms zprávy, všichni chtějí všechno hned teď a ideálně včera. Díky těmto "rozptylovačům" tak nějak nejsme schopni dokončovat v klidu důležité záležitosti a úkoly. Díky rozptýlené pozornosti a neschopnosti se plně soustředit pak ani nestíháme své záliby, koníčky, přátele, rodinu a vše co máme rádi. Stěžujeme si, že nic nestíháme a nemáme na nic čas, přitom jsme se oddali moderní době a bez těchto všech pomůcek a vymožeností, které nám mají šetřit čas, vlastně veškerý končí v jakési propasti rozkouskovanosti do nepodstatných dílčích částic. No, vybrali jsme si sami a teď si stěžujeme, ale asi to jde i trochu spravit. No a jsem na začátku svého psaní. Tohle je přesně můj současný problém. Takže vyhazuji telefon, no vlastně 2 už jsem zdárně letos zlikvidovala. Vypínám internet. Televizi naštěstí nevlastním, takže bod k dobru. A jdu si vyřezávat nožíkem koníka jako protest k dnešní době :-). Ale vážně...asi s tímto budu muset něco udělat a svůj čas si víc užívat, protože to je to nejcennější co hned po životě a zdraví máme. Takže s ním nakládejme s rozumem.

11) LÁSKA

Tak to je esence života. Láska byla je a bude. Říká se, že je přítomna stále, jen ji občas nechceme vnímat, slyšet, zažívat a stěžujeme si, že není taková jak bychom si ji přáli, že ji nedostáváme tolik, kolik bychom si ji zasloužili nebo že se k nám otočila zády. Ale prý tu opravdu a stále je. Stejně jako ten čas (který je relativní), s kterým ale neumíme možná tak dobře nakládat. A jak je to tedy potom s tou láskou. S tou už nakládat umíme? Možná si naložím lásku do zavařovačky a pak podám hlášení.



A co Vy, moji milí, jak to vnímáte Vy?
Co je pro Váš život důležité?





Spartakiádní bohyně