Švestkové knedlíky s moly a taky mákem

Babičky a jejich vrtochy

Mojí babičce bude letos 92 let. Těší se velmi dobrému zdraví a je stále plná vitality, nezlomnosti, ale také tvrdohlavosti. Zkrátka to nevzdává a to se mi na ní líbí:-).

Znám ji celý svůj život, takže můžu říct, že ji mám prozkoumanou velmi dobře. Je to žena velmi energická, svérázná, zásadová, spořivá, pořádkumilovná, precizní, paličatá, ale taky vtipná. Měla vždy dokonale čistý a uspořádaný byt. Zrovna tak vkusně a ke svému věku stylově sladěné oblečení.
Dále dokonale upravené blond vlasy do pěstěných vlnek. Nejsem si však úplně jistá, jestli o své vtipnosti sama ví nebo je to jen můj úhel pohledu :-).

Jako dítě jsem si myslela, že ona ví všechno nejlíp, dělá všechno nejlíp...nejlíp vaří, nejlíp peče, má nejlíp natočené vlasy, nejlíp mi splétá copy, má nejlíp naklizený byt a spoustu spoustu dalších "nejlíp" věcí.

Díky tomuto jejímu "bezchybnému" počínání, které sama propagovala a upozorňovala na něj, jsem si vážně do určitého věku myslela, že ona vážně 100% dokonalá je. A pak přišly právě ty "vtipné" okamžiky, kdy se její dokonalost stala pro mě ne až tak nedostižitelná, ale právě spíš úsměvná.

Kamarádky na život a na smrt

Babička měla dlouhá léta nerozlučnou kamarádku paní Brabcovou. Pro mě velmi milou dámu, která uměla moc hezky vyprávět a která měla také moc hezky pěstěný účes :-).
Tyto dvě ženy se vídaly téměř denně a podnikaly spolu různé pochůzky a akce. Jako jedna z nejčastějších byla pochopitelně pochůzka po všech obchodech, které mají letákovou slevovou akci. Byly spolu i na dovolené u moře, slavily spolu Silvestry a narozeniny. Prostě nerozlučná dvojka.

Zároveň ale mezi nimi existovala neustálá rivalita, kterou, jsem měla pocit, nezastírala hlavně babička. Když jsem jí například jednou navštívila a na návštěvě zde byla i paní Brabcová, která donesla na ochutnávku svůj meruňkový koláč se žmolenkou, probíhalo to asi takhle:

Paní Brabcová: "Karolínko, nabídni si koláč, dneska jsem ho pekla a dala do něj 4 vajíčka a taky skoro celou Heru..."

Babička: "To já dávám do koláče 5 vajec a Heru celou."

Bylo mi paní Brabcové pochopitelně líto a chtěl se jí zastat, tak jsem řekla:

"Hmmm..., ten se Vám ale opravdu povedl, je moc dobrý."

Paní Brabcová: "Vážně ti chutná? To jsem ráda. Můj syn i vnuk ho mají taky rádi."

Babička: "Můj koláč chutnal úplně všem, kdo ho kdy jedl."

Pochopitelně jsem jí v tom nechtěla utvrzovat, protože mi to přišlo neuctivý k paní Brabcový. Ale pravda byla ta, že babička pekla velmi dobře, nicméně její soukmenovkyně také:-).

Takže to byla jen taková ukázka, kdy mě babička zrovna moc nerozesmívala, spíš jsem měla chuť ji usměrnit jak malé dítě, ale ovládla jsem se. Přeci nebudu napomínat někoho o 2 generace staršího, navíc před třetí osobou, to se přece nedělá. Nějak jsem nerozuměla tomu, proč se svojí kamarádkou tak soupeří, vždyť o nic nejde. Měla jsem vždycky tendence být na straně paní Brabcové.


Ale po nějakém čase jsem vše pochopila....

Potkala jsem jednoho slunečného letního dne na koupališti vnuka paní Brabcové, s kterým jsem se pochopitelně znala. Slovo dalo slovo a rozvyprávěli jsme se navzájem o svých babičkách, které máme pochopitelně rádi, ale někdy nám pěkně pijou krev. K mému překvapení jsem zjistila, že jeho babička se prý chová úplně stejně jako ta moje. A to tím, že je také neskutečně soutěživá, tvrdohlavá a nerada uznává svojí chybu. Má prý svojí pravdu, kterou si nenechá vymluvit.

Překvapil mě tímto doznáním, neboť paní Brabcová byla přede mnou vždycky milá, nekonfliktní a naprosto v pohodě. Ale její vnuk mě vyvedl z omylu. Popsal mi situace, jak probíhají, když se na návštěvě u svojí babičky potká s tou mou. V úžasu jsem zjistila, že je to to samé v bledě modrém.
Prý má naopak tendenci se zastávat pro změnu mojí babičky, která je prý velmi milá a vlídná a nikdy v opozici :-).

Tak tohle mě dostalo...a začali jsme si vyprávět různé historky, které jsme s nimi individuálně zažili a světe div se, opravdu byly téměř na chlup stejné, jak přes kopírák. Nasmála jsem se tehdy jako nikdy.
Vlastně se mi i ulevilo, že se paní Brabcová nedá a tu hru si spolu holky jedou ve stejném stylu :-). Prostě je to vyrovnanej souboj, žádný vítěz ani poražený...tak to má být :-).

A teď příběh se švestkovými knedlíky, mákem a moly...

Švestkové knedlíky s mákem byly odjakživa moje nejoblíbenější sladké jídlo. Navíc babička je dělala opravdu luxusní. Velmi tenoučké bramborové nebo tvarohové těsto potahovalo švestku, celé se zasypaly velikým množstvím máku, poprášily cukrem a zalily rozpuštěným máslem...neskutečný gurmánský zážitek to pro mě vždycky byl. Pro někoho možná obyčejný jídlo, ale pro mě delikatesa.

Jednoho dne, to už bylo dávno potom, co jsme si s vnukem paní Brabcové vysvětlili, jak to spolu holky maj, jsem byla pozvaná k babičce na tuto švestkovou specialitu. Babička nikdy nekupovala mák namletý, protože byl zbytečně drahý a navíc měla svojí historickou mašinku na mák, kterou ráda používala. To byla vždy moje práce namlít ho dostatek. Vždycky mě z toho bolela celá ruka, ale za ten zážitek to stálo.

Jako vždy, i tentokrát přinesla babička ze spíže pytlík s mákem. Chtěla jsem část nasypat do mašinky, ale v tom jsem si všimla, že v máku se hýbou jakási zvířátka...takoví nechutní bílí červíci. Hned jsem to babičce nahlásila, že má evidentně moly v máku. A babička, která nerada přiznávala, že má něco špatně, bleskurychle řekla:

"Ale to není možný, vždyť jsem ten mák kupovala minulý týden."

Já: "No to asi bude starší než týden. A pytlík byl otevřený, takže ti tam moli nakladli vajíčka a teď tam máš jejich potomky."

Babička mžourajíc do pytlíku: "Ale nepovídej. Ukaž...Nic tam nevidím, prosím tě."

A já se nedala: "Babi, tak si vem brejle, vždyť se to celý hejbe...podívej."

Babička: "Ale co povídáš, kde by se tam vzali..."

Já stále připravená nemlít mák s červíky:

 "Tak se podívej na tohle a na tohle a na tohle...už to vidíš? Babi nezlob se, ale tohle fakt nebudu jíst!"




Po dlouhém přesvědčování a ukazování...

Babička: "No jo, ale je to divný, tomu nerozumím. Absolutně nechápu, jak se to tady vzalo."

Já: "Tak já skočím do krámu a koupím nový mák."

Babička: "Ježiš, to je na dlouho. Než přijdeš, budu to muset zase ohřejvat."

Já: "Tak já se stavím u paní Brabcový, ta určitě bude doma nějaký mák mít."
Paní Brabcová bydlela jen o 3 patra níž.

Babička: "No tak běž, ale hlavně jí neříkej, že jsem měla v máku ty červy, jo?!"

Já: "Neboj, to je jasný."

Hlavně nepřiznat chybu:-) !!!


A šla jsem. Paní Brabcová, jak jinak než ochotně, odběhla hned do kuchyně a přinesla mi sáček s mákem. Prý, že to je samozřejmé a že jí ho babička nemusí ani vracet. Slušně jsem poděkovala a vyběhla 3 patra nahoru za babičkou.

Zde jsem pytlík, který už byl také načatý, otevřela a zjistila, že i v tomto máku jsou malá červí zvířátka...

Babička: "Co se směješ?"

Já: "Tak paní Brabcová tam má taky moly."

Babička: "No tak vidíš, mně to bylo hned jasný, že já je tu přece nemohla mít. Brabcová tu byla předevčírem na návštěvě, tak jednoho musela přinést s sebou na svetru a ten se mi tu pak rozmnožil... v tom máku!!!"

A to už jsem byla vážně mrtvá...

Já: "No jasně babi, nebo jsi jí ho tam odnesla na svetru ty minulý týden, když jste spolu zavařovaly kompoty."

A to už i babička povolila a začala se taky smát.



No uznejte, někdy si svojí soutěživost neseme až do pozdního věku. Jak jsem psala na začátku, babičce bude letos 92 let a stále jí to nepustilo :-).


Máte nebo měl jste někdo také "soutěživou" babičku nebo dědu?

Svěřte se bohyni :-).

Přeji pohodové babí léto se švestkovými knedlíky a nebo i bez nich :-) !!!




Spartakiádní bohyně