1) Žena super hrdinka versus žena vybitá
Jak je z posledního mého pauzírování zde na blogu patrné, trochu jsem si udělala dočasné prázdniny a to nejen od psaní, ale úplně od všeho a všech. Ne snad, že bych měla v plánu už jen dožít s rukama za hlavou a být laxním spoluobčanem naší krásné vlasti, ale nějak jsem potřebovala oddych od všech aktivit, které mě zaměstnávaly. Pravda, mravokárce ve mně to nějakou dobu dost autoritativně komentoval a snažil se mě dohnat do pozice sebe zpytovače, ale nedala jsem se... Tak nějak mám pocit, že být super hrdinkou dnešní doby nás může leckdy vyčerpat. A to se stalo i mně.
Začalo to přesně na Silvestra, kdy na mě udeřila chřipka, takže je jasný, že jsem musela ulehnout a kurýrovat se, seč mi síly stačily. Týden v posteli byl celkem dobrý relax, protože mně donutil jen ležet, popíjet čaj, potit se, číst si a koukat na moje oblíbený filmy. Nikdo po mně nic nechtěl a nemohla jsem vykonávat žádnou aktivitu, tělo stávkovalo. Takže jsem měla i dost dobrou výmluvu pro svého "mravokárce". Nicméně týdenní polehávání skončilo a já jsem se opět vrátila do pracovního procesu a do života. Na chleba se vydělávat musí, to dá rozum. Takže jsem šla vydělávat. Přesto jsem však cítila, že baterky jsou nabité tak na 30% a že to není jejich obvyklá kapacita. Takže jsem si dál jela v módu "hlavně se moc nepřepínej a buď na sebe hodná". A tak jsem byla. Dělala jsem jen věci, co se mi v danou chvíli dělat chtěly, zbytečně jsem se nevysilovala, nic zvláštního neřešila a taky se moc s nikým nestýkala. Přišlo mi to zpočátku zvláštní a divné, protože moje hlava na mě stále volala, že něco se dělat přece musí a hlavně a především bych měla. Ale nedala jsem se.
A to trvalo do nedávné doby. Asi ta zima i k tomu nějak svádí, že máme zalézt do nory a vylézt až na jaře. Možná bychom se víc měli řídit přírodou, být takovým poctivým jezevcem co to na konci podzimu zabalí a vybalí to až zase na jaře. Prostě poslouchat svoje biologický hodiny, který jasně tikají v rytmu, že v zimě je to s energií jinak než v létě, tak lidi neblázněte a zalezte.
No jo, jenže my jsme přece super hrdinky a jsou na nás kladeny velké nároky. Musíme být krásné, vtipné, úspěšné, vždy připraveny jednat, tvůrčí, kreativní, ovládat hned několik světových jazyků, vyznat se v IT technologiích, dokázat přepnout na intelektuální téma a vzápětí být soucitné a empatické. Do toho různé aktivity typu seberozvoj, joga, kurzy malování a nevím čeho ještě. Další sektor je taky ten soukromý, takže děti, manžel nebo partner, škola, školka, vaření a uklízení a tak dále a tak dále. No není toho na jednu ženu dnešní doby nějak moc? Odpověď je jasná....
ANO, JE!!!
2)Žena experimentální versus žena nabitá
A tak jsem vlastně udělala takový malý experiment, který jsem se nikdy před tím neodvážila udělat, protože jsem si to jednoduše nedovolila. Nazvala bych ho asi takto: "No tak holka, do prčic, kašli na SUPER HRDINKOU". A teď se vám musím k něčemu přiznat. Já se vážně na tu super hrdinku vykašlala. A k tomu se opravdu, ale opravdu, vůbec nic nestalo. Svět se stále točil, den střídal noc a prezident byl stále na hradě. A najednou se rozhostilo ticho, takové to ticho po bouři, kdy je zase konečně klid a mír. A v té tichosti, která mi najednou byla dána, jsem se jen prostě a jednoduše zaposlouchala do toto, co chci jen já, co mi šeptá můj vnitřní hlas. A představte si, on toho moc nešeptal, což mě zaskočilo. Chtěl jen odpočívat, v klidu a pokoji, být na chvíli pryč od všeho a všech.
A světe div se, nakonec to bylo to nejlepší období, který jsem sama sobě ve svém životě nadělila. Dobilo mě to neskutečně a baterky se tetelily blahem. Taky jsem při této odstávce zjistila nějaké věci o sobě, vlastně jsem se se sebou víc seznámila. Na to v běžném fungování nemáme moc prostor. Došlo mi vlastně, že být nějakou dobu jen sama se sebou je skvělý. Lidem to může někdy nahánět strach, a u mně tomu dřív nebylo jinak, ale to je jen takový to strašidýlko na začátku temného lesa. Když na něj uděláme baf první, lekne se, uteče a temný les se může proměnit naopak v les kouzelný a blahodárný. Takové skvělé útočiště pro vyplašená zvířátka, která si z toho okolního chaosu občas potřebují někde odpočinout, ošetřit bolístky, zaskotačit nebo si jen tak prostě být.
Takže letošní odstávka mě přesvědčila o tom, že příští zimu ji chci opět zopakovat:-).
Konec hlášení, dobitá Spartakiádní bohyně je opět zde :-).
Jak jste to s letošní zimou měli Vy?
Byla únavná nebo naopak posilující?
