Babička = Louis de Funes
Jako malá holka jsem dost času trávila se svojí babičkou...A to hlavně v létě v době prázdnin. Babička byla žena velmi precizní - vše muselo mít pěkně svůj řád, vše bylo v pravých úhlech a na svém místě. Pravidelná věta po příchodu ze školy byla: "Karolínko, nejdřív si napiš úkoly na nečisto, pak na čisto..." a držela mi piják při psaní, abych měla správný sklon písma...no, bylo to možná trochu přes čáru...ale zase mám dnes krásnej sklon:-).
Babička byla navíc ženou, která uměla spát celou noc na zádech a nepohnout se o píď. A to proto, protože byla ráda upravená a spávala s vlasy natočenými v kovových natáčkách. Tak zvaném kovovém krunýři, jak to vlastně trochu vypadalo...au au!!! Byla velmi zásadová - hlavně co se mužů týče - po odchodu dědy neexistoval podle jejích měřítek vhodný adept. A všem gentlemanům, co se jen pokusili přiblížit nebo vlichotit do její přízně, to rázem dala pocítit. Její obvyklá věta byla: "Jsem ho VODPALAJSTROVALA, tos měla vidět, dědka!"
Babička byla prostě kápo a přes to nejel vlak. Alespoň v mém dětství. Ale když si člověk odmyslel, že je vlastně ona ten kápo a bral to trochu s humorem, rázem se mu otevřelo jeviště plné vtipných příhod a situací. Babička mi trochu připomínala svými gesty a projevem francouzského herce Louis de Funese. Jeho filmy patřily v mém dětském věku k nejoblíbenějším viz. Fantomas, Četníci, Piti Piti Pa atd. Když jsem to jednou babičce ve své naivitě sdělila, nesetkala jsem se moc s pochopením....tenkrát jsem nechápala proč. Vždyť Louis byl přece skvělej, společně jsme se u něj nasmály nesčetněkrát...no jo, dítě:-).
Stanoviště pod vysokou borovicí
Vzhledem k tomu, že máme léto v plném proudu, nemohu nevzpomenout na naše časté výlety na nedaleké koupaliště, kde jsme trávili velkou část prázdnin s mojí starší sestrou a pochopitelně babičkou :-).Myslím si, že babičku hodně bavilo nás vykrmovat, protože s sebou vždy nosila velký proutěný košík plný jídla. A tím nás poctivě celý den u vody ládovala. Nebudu zastírat, že jsem se nenechala přemlouvat, měla to totiž vždycky moc dobrý. Ale lidé v našem okolí, kteří nás už od vidění znali, se vždy jen lehce usmívali, když viděli, že zase do sebe něco cpeme a babička neustále tahá další a další jídlo jak králíky z kouzelnického klobouku.
Navíc babička měla ráda zajeté pořádky a nerada měnila cokoliv. Takže jsme každý den, my 3 ženy, rozbily stanoviště na tom samém místě, u vysoké borovice. Se sestrou jsme většinou chtěly hned vyběhnout do vody a věnovat se potápění a různým vylomeninám. Ale babička byla, jak už jsem zmiňovala, zásadová. Usadila nás v parném létě se slovy: "Nejdřív si na chvilku sedněte, ať vychladnete a nejdete do vody rozhicovaný." A měly jsme to...
Nejraději jsme se sestrou chodily do vody s nafukovacím lehátkem. To ale babička neměla moc v oblibě, protože jsme byly hůř pod kontrolou a nemohla nás hned spacifikovat. Její oblíbená činnost, když jsme krotily vodní živel, bylo tzv. hlídkování na břehu rybníka a sledování naší sesterské dvojice Z jedné ruky učinila náhradní kšilt proti slunci, aby na nás v letním žáru dobře viděla. A ta druhá sloužila k opakovanému gestu ve smyslu "no tak pojďte už z vody". Vždycky nám přišlo, že po nás chce, abychom z té vody vylezly hned co jsme tam teprve přišly. Ale výhoda lehátka byla ta, že jsme si na něm mohly vesele plavat zády k babičce, kopat si nožičkama a předstírat, že ji vůbec, ale vůbec nevidíme...to zas neměla ráda ona :-).
Plivni mu do oka
V areálu koupaliště byly pochopitelně i převlékárny, takové dřevěné chlívečky vedle sebe pod střechou. Chodila jsem si tam poctivě každý den ráno i večer převléci plavky. Nikdy jsem nešla sama, ale vždy jen v doprovodu babičky. Dohled byl zkrátka všude, ale zřejmě věděla proč to dělá. Po vnitřních stěnách jednotlivých kabin byly namalované přisprostlé obrázky a tu a tam byl vyražený malý suk ve zdi. Pochopitelně mě ta umělecká díla zajímala a chtěla si je prohlížet. Nicméně babička mě nenechala, že to prý rozhodně není nic pro moje dětské oči. Jednoho dne, když jsme se šly zase převlékat a já ani očkem nezabrousila na zakázanou malbu, mi najednou babička nenápadně zašeptala: "Podívej se nenápadně doleva. Vidíš tam ten vyražený suk a v něm to oko???" Přikývla jsem, protože tam vážně bylo a mrkalo. A babička už jen dodala: "Plivni do něj!!!". A tak se stalo. Prostě nešlo neposlechnout...byla kápo :-).A co vy, jaké máte vzpomínky na prázdniny na koupališti???
Spartakiádní bohyně
Žádné komentáře:
Okomentovat