Malá rekapitulace
...minulý příspěvek z kempovacího příběhu končil tím, že jsme se museli jít zotavit k přilehlému vodnímu zdroji. Protože kdekoliv jinde nebylo možné fungovat, natož přežívat...náš nebohý stan stále čekal na vyrovnání svých kůstek, aby si nepřipadal nepatřičně mezi stanovými obry a přívěsovými frajery. Rehabilitující operaci jsme nakonec uskutečnili, tak byl rád. Nedalo mi to a nenápadně jsem občíhávala sousední příbytky a zkoumala co je u nás špatně...no, skoro všechno, ale zjednali jsme náležitá opatření a doladili nedostatky. Skoro mi ukápla slza dojetím, když jsem toho našeho, teď už narovnaného "stana Standu" viděla. Byl krásně a hrdě vypnutý. Přilehlý košatý keř pro jeho předchozí duševní podporu už nebyl třeba. A jak jsme tak na něj byli hrdí, připevnili jsme mu čestně na hruď naše stanovací číslo - 205. A to už byla přímo dokonalost sama...
Hojně rozmnožený živočišný druh - muž z kempu
Kemp byl opravdu dost nabitý. U vody jsme měli možnost v klidu si prohlédnout místní obyvatele. Všimla jsem si, že průměrný vzorek "muže kempaře" je diametrálně odlišný od "muže z hlavního města". Muž z kempu měl v 90% případů pivní mozůlek a kobercovitý porost na přední i zadní části trupu. Normálně nemáte možnost tohle zkoumat, ale jak jsem psala minule, byli jsme horkem odrovnaní, takže jsme půl den strávili v horizontální poloze u vody. A člověk se občas musí nějak zabavit, tak prostě jen pozoruje okolí nebo se učí nebo si čte nebo nezávazně konverzuje...no a já pozorovala a v hlavě se mi rodila tato případová studie :-). Za kterou mi jistě bude lidstvo vděčné :-).Jeden pán z místního 90% vzorku se nějak podezřele často objevoval v našem zorném poli, neřku-li přímo v nápadné blízkosti. Tu, když jsme se běželi schovat před deštěm pod přístřešek, otevřeli zásoby vína a on se chtěl přidružit. Tu, když jsme šli provádět ranní hygienu. Tu když jsme vyrazili na oběd. A nakonec i tu, když jsme se chystali na lože...zjistili jsme s podivem, že to byl náš nejbližší soused...zhruba 5 metrů od nás.
Co vše můžete zaslechnout místo pohádky na dobrou noc
K tomu to byl soused velmi hlasitý...Nejen, že vydával chrápavé zvuky a já to psychicky nevydržela, ale navíc jsem vylézala co půl hodinku ze stanu a hlasitě mlaskala. Občas to na chvíli zabralo a bylo na chvíli blažené ticho. Ale to trvalo vždy tak 10 minut...Vydával vlastně celou škálu zvuků od vzdychání, přes kvílení, až po zvláštní chraplavý zvuk, kdy to vypadalo, že se k nám blíží prase Karbous z večerníčku o Hajném Robátkovi :-). Když celou tuto zvukovou stupnici vyčerpal, začal nás posluchače obšťastňovat i zvuky z opačné části těla...a na to už i mlaskání bylo krátké. Takže fajn usínání:-).Byla jsem náležitě hrdá na svůj nový značkový spacák, který jsem si výhodně pořídila ve slevě. Vydržel mi v perfektním stavu přesně jeden dnu noc a den. Kdy mi ho následně moje kolegyně spolu trempka chválila a já jí přikyvovala, jakej to byl skvělej kauf...právě dotahujíc jezdec zipu do konce... a cvak...cosi odlétlo a já měla od tohoto okamžiku spacák větrací, bez funkčního zipu. Ale na druhou stranu, byla horká letní noc, takže zimou jsem netrpěla. Nicméně není nad "výhodné koupě".
Hlady neumřeme
Následujícího rána jsme zjistili, že naše zásoby jídla jsou na nule a že máme fakt velikej hlad a že by bylo záhodno si někde něco obstarat. I vydali jsme se proto do terénu a poptali se místních, kam že se máme rozběhnout za potravou. A hle, štěstí se na nás usmálo...právě dnes se prý otevírá fungl nový obchod s potravinami a drogérií...Takže hlady prý neumřeme a hygienicky se taky očistíme. Tak jsme vyšlápli k místu určení. Přivítal nás skromný obchůdek nevelkých rozměrů, ale to přeci nevadí. Důležitý je, že obstaráme obživu. Trochu mě zarazilo, když jsem se rozhlédla vůkol a uvědomila si, že právě dnes otevřeli. Vypadalo to tam spíš jako v době hospodářské krize. Počet kusů od jednoho druhu potraviny nebo hygienické potřeby, byste spočítali na prstech jedné, maximálně dvou rukou. Dokonce i rohlíků bylo jen 9. Byli jsme tak zaskočeni, že jsme vůbec nepostřehli, že jedna paní právě naplnila svůj pytlík posledními 9ti rohlíky. A tímto obratným gestem rozhodla o našem stravovacím programu. Budeme dnes tedy živi ze vzduchu a vody...vždyť to je jednou za čas tělu prospěšné a zdravotně nezávadné:-). Tímto jí upřímně děkuji, protože nás morálně zocelila a posunula naši psychickou odolnost o krůček ku předu.Máte také nějaký úsměvný zážitek z kempu?
Klidně mi o něm napište, bude to jen mezi námi trempy:-).
Loučí se s letním větrem ve vlasech a již opět funkčním spacákem,
Spartakiádní bohyně
Žádné komentáře:
Okomentovat