Krkonoše, ráj turistů
Do Krkonoš nebo-li Krakonošova jsem se vypravila minulý víkend s mým dlouholetým kamarádem, naprostým NEtrampem, promiň Míšo:-). No, abych to jako uvedla na pravou míru. Já taky nejsem bůh ví jaký tramp, ale mám alespoň boty do nepohody a batoh :-).Můj milý kamarád, který mi to doznání jistě rád promine, má z trampské výbavy tak akorát trampského ducha. Ale to je vlastně nejdůležitější, nebo ne? No jasně, že ano...Zachraňovala jsem to tedy za nás za oba již zmíněnou obuví, batohem, skládacím nožíkem rybičkou a tzv.neprofukem (bundou do větru a deště), ale zjistila jsem, že má rozbitý zip. Nicméně to jsem nepřiznala, takže jako bych nic neřekla:-).
I vypravili jsme se na náš výlet za dobrodružstvím tohoto sobotního rána a dopravním prostředkem nám byl autobus, jedoucí plné tři hodiny, se skupinou zajímavých spolucestujících. Připadali jsme si tam jako účastníci zájezdu, jejichž hlavní kápo byl řidič Karel a jeho hnědé podšálky:-).
Pan řidič se možná Karel vůbec nejmenoval, ale to nehrálo roli, pro nás to byl prostě Karel a z toho se už neměl šanci vykroutit. Bylo nám hned po nalodění jasné, že tohle bude teda jízda. A nemýlili jsme se.
Karel a jeho parta
Průměrný věk osazenstva byl 65+, což předurčovalo novátorského ducha. Paní s pánem za námi si neustále stěžovali, že rozhodně nevydrží 3 hodiny bez přestávky na toaletu. Asi po 2 hodinách jízdy to paní psychicky nevydržela a šla za řidičem, ať jejímu choti zastaví, že potřebuje vykonat potřebu.A Karel na to opáčil: "No tohle by mohl říct každej. Už máme 15 minut zpoždění. To už nenajedu. Pak mám mít 30 minut povinnou přestávku a k tomu ještě vypisování papírů. Na to už mi nezbyde čas. Chápete to???"
A paní na to: "Ale to mě nezajímá. Vy musíte brát zřetel na to, že s Vámi jedou senioři. Přece se kvůli Vám chudák nepočůrá..."
Karel: "Ale já Vám znova opakuju, že máme zpoždění a že už to nenajedu!"
Pak si tam něco brblal pod fousy, ale při nejbližší zastávce pustil pána ze dveří, který hned u prvního sloupku vykonal co potřeboval. Jeho žena pak prohlásila: "Ale stejně si na Vás budu stěžovat." A jelo se vesele dál. Teda alespoň pro nás vesele...i když pro toho pána "s potřebou" už určitě alespoň veseleji.
Když potom vystoupili tito dva průbojní pasažéři a v liduprázdném voze jsme se už přepravovali jen my 2 - já a můj kamarád Michal, k tomu ještě jedna spolu pasažérka a pochopitelně řidič Karel, začal se Karel vyptávat:
"A kde vy vlastně vystupujete? Až na konečný?"
My s Michalem chápavě: "Nebojte se, až na konečný."
Karel: "No, protože kdybych musel ještě zastavovat na všech dalších zastávkách, tak už těch 15 minut nenajedu a to už bych vážně nestih tu povinnou přestávku."
My opět s uklidňujícím tónem hlasu: "Nebojte se, to najedete a všechno v pohodě stihnete."
Karel: "Ale je to hrozný s těma lidma. Takhle kdyby chtěl každej stavět na čůrání, tak nemusím vůbec nikam jezdit."
A pak nás vysadil na vytoužený konečný stanici. Slušně se s námi rozloučil a šel si v poklidu po svém - povinná přestávka a vyplňování papírů to jistily:-).
A tím se příslovečně završila naše cesta do Krakonošova. Ještě, že s námi na konečnou nejel ten pán s plným močovým měchýřem. Protože kdyby Karlovi vyhověl a neodskočil si a ve finále vystoupil až tady a zde by na něj čekal tenhle "transparent", asi by se i raději rozbrečel. Přeci jen by ze sebe dostal alespoň trochu přebytečné tekutiny:-).
Také milujete cestu autobusem na delší vzdálenost???
Pokračování příště...
Spartakiádní bohyně
Žádné komentáře:
Okomentovat