Výlet do Krakonošova - 2.díl

...a tak právě usedám nad pokračujícím záznamem Krakonošského vyprávění...
...za devatero horami a devatero řekami...poetické, že? Ale tímto nechávám poetiku spát :-)!

A zase ty Krkonoše...

Krkonoše jsou pro někoho možná málo exotické nebo nízko nákladové letovisko, ale o to možná i jde...za málo peněz jde získat hodně muziky :-). Důležitý předpoklad: dobrá nálada s sebou a hlavně být ve střehu :-).

Po uveřejnění předešlého 1.dílu z Krkonoš mě můj kamarád Michal, který se mnou tento výlet absolvoval zklamaně upomínal, že jsem nezmínila pro něj velmi podstatnou věc...No, asi jo, ale tu můj spartakiádnický zrak bohužel nezaznamenal...Takže přikládám malou vsuvku s úctou k mému drahému příteli, jeho klidu na duši a investigativní bdělosti, která nikdy nespí :-)...

Takže... prý ten pán, jak jsem o něm psala minule, co tak stráááášně moc potřeboval zastavit na "malou" a hned po neochotném přibrždění řidiče vylítnul rychlostí světla z autobusu, si prý při výkonu této úlevné činnosti neměl čas rozepnout poklopec a jal se "vykonávat" pouze zpoza povytažené nohavice :-).
Ale nenechte se mýlit, délka těchto nohavic nebyla až k zemi, ale jen do půli stehen :-). Toto jsem už stihla zaznamenat. Tím pádem vše v rámci přirozeného chodu přírody a žádný nadpřirozený mimozemský úkaz se nekonal... Možná proto tomu mé podvědomí nepřikládalo zvláštní pozornost :-). Takže Míšo, je to tady a můžeme popojet...:-).

Orientace v mapě? Žádnej problém...

Po ubytování v předem zarezervovaném penzionu, kde se nás personál ochotně ujal, jsme byli upozorněni, že snídaně se podává v 8.30 hodin ráno a je očekáváno, že tam budeme včas. No, pro mě trochu odvážné na toto přikyvovat, když nemusím vstávat do práce, ale spořádaně jsem kynula hlavou v souhlas. Paní "domácí" se nás ptala, jaká místa v okolí hodláme navštívit a kam máme namířeno.

My unisono: "Sněžka." :-).

Zde musím zmínit, že jsme byli ubytovaní v malebném městečku Pec pod Sněžkou. Zde měl Míša trochu problém se zapamatováním si názvu a povýšil zmiňovanou Pec na Sněžku pod Pecí. Asi se mu nechtělo chodit nahoru a myslel si, že si k té Sněžce jen tak bez námahy seběhneme dolu:-). Zklamání však přinesla až krutá realita, že takhle to v životě nechodí :-).

Potom jsme dostali 2 mapy a instrukce kudy a po jaké stezce je nejlepší jít a kde bychom se měli zastavit. Už jen mapy v ruce pro nás byly vtipný, protože ani jeden z nás na tom není dobře s orientací v prostoru, natož v mapě :-). Já se můžu tímto vymluvit na ženství, tam se to i předpokládá, ale Míša? Ten se může vymluvit maximálně tím, že je to můj kámoš a tím pádem to ode mě chytil jako se chytají například vši :-).

Svorně jsme se shodli, že to ale nevadí. Od čeho je přece komunikace?! Navážeme na dobu nedávnou, kdy se neznámí lidé neostýchali oslovit náhodného kolemjdoucího a sociální sítě byly ještě v plenkách...po večerech se dralo peří a vyprávěly se poutavé historky :-).
Budeme se proto poptávat dobrých pocestných, kteří nás jistě ochotně a rádi nasměrují na cílovou stanici. Jo a důležitá věc, heslo pro tento turnus bylo: ŽÁDNÁ KŘEČ, HLAVNĚ POCITOVĚ! Člověk zkrátka musí zapojit jiné smysly, když mu ty mapy zas až tak moc nejdou...

Důležité je udělat si turistický plán...a hlavně ho bod po bodu dodržovat...

V den příjezdu jsme toho teda turisticky moc nedali, taky jsme přijeli až v čase oběda. Takže jsme "pocitově" zabrousili hlavně na něco dobrého k snědku a při té příležitosti zakusit zlatavý mok s příznačným názvem Krakonoš. Mimo jiné, pokud neznáte pivo Krakonoš, nevíte o co přicházíte. Jeho chuť je velmi jemná, jak jen Krakonošův vous může být :-). Pozdně jsme tedy obědvali na venkovní zahrádce, obklopeni panoramaty a věrnými společníky nám byly mapy rozložené v celé jejich šířce i délce. Důležité bylo mezi všemi vrstevnicemi a barevnými čarami najít Sněžku. Chvílemi se zdálo, že ji tam zapomněli zakreslit, ale nakonec se ukázalo, že tam opravdu je. Ale zamrkala na nás až poté, co jsme si na ni "pocitově" počíhali. Když jsme zjistili, že už je docela dost hodin, usoudili jsme, že tento výšlap budeme muset odložit na následující den. Dnes se zacílíme na méně vzdálenou lokalitu - Hnědý vrch. Ano, zase má oblíbená hnědá barva. Tímto se rozhodlo o cíli dnešního "okénka odhodlaného turisty" :-).

Po pozdní obědové pauze jsme rozjímali celkem dlouho. Tím pádem jsme se strategicky rozhodli, že se na Hnědý vrch musíme z časových důvodů přiblížit lanovkou. K ní jsme dorazili přesně v 17.10 SEČ a lanovka nás jak jinak než "pocitově" vypekla, protože její pracovní šichta končila v rovných 17.00 SEČ. Tak a tímto máme dnes po vrcholech. Nevadí, sejdeme zpátky do údolí a necháme se hýčkat krásami v nížině. Nás přece jen tak něco nerozhodí...hlavně pocitově!!! :-).

Krásně bylo zkrátka všude. V nížinách i výšinách, v restauracích i barech :-). Tento den jsme zakončili velmi velmi pozdě, skoro by se dalo říci brzy - téměř za ranního kuropění. Ochutnali jsme zde místní speciality i vínečka bílého, kterému jsme se nebránili. Seznámili se a "podrali peří" s místním vysokohorským lidem, který byl velmi vstřícný a přátelský. A tento sdílný a usměvavý lid se nám i nabídl, když se všude zavíralo, že nás odveze k našemu příbytku, kde nás za pár chvil čekala nasmlouvaná snídaně v 8.30 hod. :-)...
Ano, odvoz zněl velmi pohodlně, protože jsme to měli celkem daleko. Ale v tom se ve mně vzedmulo mé Spartakiádnické zodpovědné alterego, najednou naprosto střízlivé:

"Mockrát děkujeme za nabídku, ale v žádném případě nesedneme do vozu k někomu, kdo požil...i když tak nevypadá."

Sama jsem byla překvapená, jak to ze mě vypadlo. Takhle pěkně to ze sebe "pocitově" vysypat :-). Mamka by na mě byla určitě hrdá, že mě vychovala k zodpovědnosti nejen za své zdraví, ale i zdraví Michalovo :-). A tak jsme si to vrávorali cestou necestou do kopců, až jsme dovrávorali k naší dřevěné roubence. Postel byla vytouženým útočištěm a spánek spasitelem "pocitářů", kteří se odhodlaně učí orientovat v mapách.

Je dobré vycházet s personálem a brát si jeho rady k srdci


RÁNO....

Budíček se celkem povedl. Sice jsme na snídani nebyli v 8.30, ale až v 9.00. Všichni už spořádaně seděli u stolů v jídelně a způsobně stolovali. "Dobré ráno..." pozdravili jsme střízlivě a sunuli se do vedlejší místnosti, kde na nás čekaly zbytky jídla. Kudrnatý pán z řad personálu, připomínající východoněmeckého turistu, se na nás netvářil moc přátelsky. Přesto jsme ho pochopitelně slušně pozdravili: "Dobrého jitra..."

A on na nás: "Snídaně ale začíná v 8.30."

My: "Ano, my víme. Ale vždyť se nic neděje, něco tu na nás ještě bylo..."

On: "Už jsou ale snědený míchaný vajíčka!"

My: "To nevadí."

On: "Tak já vám teda ještě udělám nový, no."

My: "To nemusíte, my je stejně nejíme."

Trochu zjihnul, protože jsme mu ulehčili od neplánované práce po půl deváté.
A už trochu víc mile na nás promluvil...

On: "Ale pečivo už je taky snědený. Jste rohlíkoví nebo chleboví?"

My: "Ani jedno...my pečivo nejíme..."

A to už neříkal nic a jeho výraz byl lehce podrážděný. Zřejmě to bral jako provokaci.
Ale my vážně pečivo nejíme. Tak mu přece nebudeme lhát...prostě to nějak "pocitově" nedal :-).

To nám ale nebránilo v tom, abychom se v poklidu nasnídali a těšili se na to, jak plnohodnotně turisticky naložíme s dnešním dnem. Po snídani jsme vyklopýtali z jídelny a pomalu s rozvahou stoupali do našeho podkrovního bytečku. Na schodech nás ale odchytla sdílná "paní domácí" a vyptávala se, jakou trasu jsme si zvolili na tu dnešní Sněžku.

"Krátkej nebo dlouhej okruh?" ptala se nás.

My poněkud mapově a po bujaré noci rozpačitě:

"No, my ještě nevíme. Musíme pořádně prozkoumat ty 2 mapy od Vás. Ale raději bychom ten delší okruh. Přece se nebudeme zahazovat malejma okruhama, když chceme dělat ty pořádný tůry." :-)

Ona: "A to je slovo do pranice. Když teď v 10 hodin vyrazíte a vezmete to přes...bla bla bla...a pak zatočíte a projdete přes...bla...bla...bla, tam vyjdete zkratkou na...bla...bla...bla...tak jste do 4 zpátky jak na koni."

My: "To zní vážně skvěle. Moc děkujeme za radu."

A už jsme se pomalu klidili z jejího dosahu. Trochu nám ta její energická nátura vlila adrenalin do žil, ale to po tom vyčerpávajícím večeru vydrželo tak akorát do té doby, než jsme odemkli dveře do našeho příbytku. I natáhli jsme se znovu do postýlek jak širocí, tak dlouzí a vytuhli tak do 5 minut. Vzbudili jsme se přesně ve 2 hodiny odpoledne a bylo nám jasný, že ten "delší" okruh bohužel zase nedáme. Ale malej okruh to 100% jistí. Jen doufám, že nepotkáme "paní domácí", aby nás trapně přistihla, jak si to půl hodiny po 2.hodině odpolední startujeme z roubenky na vrchol Sněžky :-))))....


Takže to vypadá, že tato "expedice Krkonoše" vydá i na 3.díl. V tom případě se příště opět vytasím, s tentokrát již 3. dílem, z Krakonošova. Snad to nikoho neurazí. Mě osobně teda ne, protože tam bylo vážně skvěle :-).


Užívejte léta a kdybyste měli také nějaký vtipný postřeh z výletů "za hranicemi všedních dní", klidně mi to tu napiště, ráda se pobavím...:-).




Spartakiádní bohyně