A zase ta škola....
Vzhledem k tomu, že prázdniny pomalu končí a nezadržitelně se blíží 1.září, nostalgicky se mi vybavují moje začátky školních docházek a taky spolužáci. Pamatujete si, když jsme chodili na první stupeň základní školy, tak nám náš soused byl vždy přidělen a vybrán do dvojice paní učitelkou (nebo ještě soudružkou)? Když tak o tom přemýšlím, tak by mě zajímalo, jak takový výběr nebo selekce do dvojic vlastně probíhala? Jestli si paní učitelka zkrátka řekla:"Tak dám dohromady tyhle dva, protože on je zlobivej a neučí se, ale ona je šprtka a sedí s rukama za zády i o přestávce, takže toho raubíře bude motivovat."
Nebo: "Nováková je z Manušic a Florian z Libchavy, takže nebudeme zbytečně míchat vesničany s měšťáky, takže dvojice je opět jasná."
Přidělený soused...
Pamatuju si na svůj úplně první den v první třídě, kdy jsem jako svýho parťáka dostala Jirku Krečmara, kterej měl už jako malej kluk lehce zastřenej hlas, takže mluvil sexy hláskem už v 6ti letech. A nejen, že to byl bezesporu sympaťák, ale hned na úvod mých prvních školních dní na mě "rozjel" malou násobilku. A to jsem byla vedle. Tímto traumatem, hned první den ve školní lavici předurčil, že s matematikou teda rozhodně kamarádi nebudeme. A opravdu jsme nebyli. Navíc Jirka, když jsme psali nějaké samostatné matematické cvičení, vždycky vystavil takové vysoké clony z ostatních sešitů a knížek, abych náhodou neopisovala. Pamatujete si to, jak se tohle dělalo? Přišlo mi to pochopitelně degradující, protože už jen z hrdosti, bych k němu do sešitu nekoukala, i kdybych měla v hlavě úplně vymetýno a jediná záchrana by byla "obšlehnout" to, co tam Jiří vytvořil. Na druhou stranu, já jsem mu na oplátku něco podobnýho dělala o češtině, tam zas neměl šanci on cokoliv "vobisovat" (čti: zjistit). Ale vezmu-li to kolem a kolem, byli jsme myslím docela dobrá dvojka.Dalšího do dvojice jsem následující rok dostala Járu Jaška. A světe div se, opět schopného matematika. Ten na mně taky uplatňoval látku daleko za obzorem mého tehdejšího matematického chápání. Na druhou stranu je pravda, že občas i poradil a nestavěl si mohyly ze sešitů. Takže zde jsem klidně, beze strachu a hrdosti mohla nakouknout a případně si "polepšit". Fungovala mezi námi vzájemná výpomoc - čeština vs. matika, tzv.RADA VZÁJEMNÉ HOSPODÁŘSKÉ POMOCI. Takže no problemos.
Dalším mým společníkem byl Michal Pražák. Opět matematik. Zde mi začíná docházet, že těmi matematiky mě chtěla zřejmě soudružka motivovat k lepším matematickým výkonům. Nicméně plán nevyšel, nijak se to na mně pozitivně neodrazilo. Tento "kolega" si sešitové mohyly opět stavěl a navíc žaloval. Představte si, že mě jednou v návalu vzteku shodil na zem ze židle. A ve finále, když přišla soudružka učitelka do třídy a ptala se:
"No Pražáku, co se to tady děje?"
Bleskurychle odpovědět: "Karolína mě bouchla židlí do oka!"
Taky jste měli ve třídě něco obdobného, kam se veřejně zapisovaly prohřešky a pochvaly?
Nástěnka cti a hříchů...
Pokud někdo nezažil nástěnku na červené a černé body musím ho tedy zasvětit...bylo to vlastně takové veřejné "udělátko", které trochu degradovalo nebo naopak povyšovalo některé žáky nad druhé. Myslím si, že v dnešní době liberalizmu a nediskriminace, by se už zřejmě tohle neujalo. I když se možná pletu a stále se to někde praktikuje, ale nevím o tom. Tak například jeden spolužák David Lesák dostal černý puntík za to, že každý den dojížděl z přilehlé vsi na kole bez sedla. Nebo, že nemá pantofle a svačinu. Další spolužák Ríša Slezák dostal černý puntík za to, že má moc dlouhou ofinu a tím mu prý vadí při psaní a čtení. Dostával za to i poznámky do žákovské knížky. Tak se jednoho dne paní matka naštvala a preventivně ji svému synkovi ustřihla u kořínků vlasů, aby mu to nějaký ten pátek vydrželo. Za to, že to působilo neesteticky, už ale naštěstí další černý puntík nedostal. To už by bylo vážně moc. Možná se pak i soudružka trochu chytla za nos, jestli zrovna tohle byl cíl, kterého chtěla výchovně dosáhnout.Hlavně sucho a teplo...
Svůj nejčernější černý puntík, který jsem dostala já a na který z nespravedlnosti nikdy nezapomenu, jsem obdržela v zimně, hned v první třídě. Každý týden jsme v zimních měsících chodili celá třída v doprovodu soudružky učitelky do nedaleké sauny. My dívky jsme si s sebou neměly nosit plavky, ale jen náhradní spodní prádlo...a vlastně stejně tak chlapci. Takže jsme celou saunovací proceduru všichni absolvovali v náhradním prádle, nikoli v plavkách. Tenkrát to nikdo neřešil a nám to bylo fuk. Zlomový okamžik nastal v situaci, kdy jsem si onoho osudného dne náhradní prádlo zapomněla.Nejít bez něj mezi spolužáky bylo nepředstavitelné, sice nám všem bylo pouhých 6 let, ale prostě tohle mě ani ve snu nenapadlo. Šla jsem tedy do sauny v prádle, které jsem přes den měla na sobě. Dilema nastalo, když jsem se po saunovací proceduře měla začít oblékat do suchého oblečení. Pochopitelně jsem byla naučená, jako slušné děvče, že pod kalhoty pochopitelně patří kalhotky, i když v tuto chvílí totálně mokré. I napadlo mě tenkrát, že udělám výjimku, když je venku sníh a mrzne a mokré prádlo tedy sundám. Ale zvítězil naučený zvyk, přes který nejel vlak. Cítila jsem se fakt nekomfortně, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že jsem dodržela zaběhnuté regule, i když jsem celkem trpěla. Nenapadlo mě však, že mokré kalhotky prosáknou. A toho si právě všimla naše soudružka a vzala si mě stranou. Uhodila na mě přísně, takže jsem ji všechno, ač stydlivě, přiznala...No a ejhle, soudružka nebyla vůbec diskrétní, což mě překvapilo, hned po příchodu mi "vyšila" velký černý puntík na veřejnou nástěnku cti a hříchů. Je vám doufám jasný, že mi bylo pěkně trapně. Ale babička ze mě měla radost, když jsem jí svojí příhodu líčila. Prý jsem se zachovala správně a nejednala by jinak "hlavně si prý mám "jet" to svoje, i když mě okolnosti zrazují !!!" Takže jsem si soukromě dodatečně vysloužila virtuální puntík červený, nicméně nástěnku jsme doma neměli, což mě mrzí :-).
Mít oko u pedagoga se vyplatí...
Na závěr bych jen doplnila, že např.moje milá kolegyně z práce má 2 syny, také základní školou povinné.V práci pro ně schraňujeme víčka od pet lahví a občas přilepšíme i nějakým sběrem, aby měli "oko" u paní učitelky. Na to se prý dodnes hraje. Moje oblíbená věta na to konto bývá: "Podívej se, kluk nemusí bejt Einstein, ale ve sběru by měl být první!"Takže držím palce všem sběrovým referentům a nástěnkám cti. Ať jsou vždy jen pozitivně zabarvené v rudé puntíky a mají jen motivující a sebevědomí posilující efekt :-)!!!
Spartakiádní bohyně
Žádné komentáře:
Okomentovat