Jak si užít dovolenou - Mallorca - 2.díl

Rušný hotel není pro každého

Jak jsem psala posledně, odlet na Mallorcu byl pro nás s Davidem trochu dramatický. Ale o to víc mě to bavilo a uložila jsem si zážitek do sekce dlouhodobé paměti a dodnes to patří mezi moje oblíbený historky z natáčení:-).
Dneska bychom už zřejmě volili jiný typ ubytování, ale tenkrát to prostě mělo být ve velkém multikulturním hotelovém komplexu. To znamená několik různých národů pohromadě. Nejvíc jsem zaznamenala Rusů, Němců a Čechů. Bylo tam každý večer velmi rušno a živo. Často jsme museli spát se zavřenými okny, aby se vůbec dalo usnout, což bylo v tom vedru celkem náročný.

Velmi zábavné byly i společné snídaně a večeře s ostatními návštěvníky hotelu. Hostů spousty a jídla mraky. Každý mohl sníst co zvládl. Pro mnoho jedlíků to byla výzva. Na jeden talíř si dokázali naložit několik druhů masa, několik příloh, zeleninový salát a k tomu navrch zmrzlinu. A to všechno pěkně dohromady, ať se šetří nádobím. Častokrát si i chodili přidat a obdobnou podívanou zopakovali. Společné stolování skýtalo vždy pro nadšeného pozorovatele (pro mě a Davida) mnoho výživného materiálu. Byla to tak výživná podívaná, že jsem často nemusela ani jíst. S Davidem jsme některé zajímavé dvojice měli i pojmenované.

KOŽAK - jasný ALFA SAMEC

Například jsme tam měli oblíbenou dvojici - tzv.Kožakovi. Byl to muž a žena středního věku. On měl naprosto holou hlavu (odtud Kožakovi), nasvalené vypracované tělo, které vždy obepínalo elastické tričko. Dále ostře řezanou tvář s výrazem "ať si tady se mnou nikdo nezahrává, jinak si to s ním rozdám". Podle mého to byl voják z povolání, který je na dovolené, ale ještě to nevzal na vědomí. Ona byla tichá, jemná a éterická dáma, oděna vždy do elegantních vlajících šatů. On jako vůdce, před tím než položil jídlo na svůj nebo její talíř, vše důkladně očichal. Zřejmě proto, aby si byl jist, že to není otrávené. Působil velmi soustředěně a machisticky. Nikdy jsem ho neviděla se usmát. Vždy měl jeden výraz - kamenný. Myslím, že v místních mužích budil respekt, autoritu a určitě i ve skrytu duše obdivovali jeho muskulaturu. Svým vyzařováním dával najevo, že v této hotelové tlupě je ALFA SAMEC.

Označte si lehátko stejně, jako si psi značkují svoje teritorium

A teď k bazénu...ten byl před hotelem vždycky obsazený do posledního volného lehátka, a to hned po snídani. Vůbec mi hlava nebrala jak to ty lidi dělaj. Vždyť je teprve ráno a už je plno. Zábava v plném proudu a my absolutní outseidři zase s křížkem po funuse. Časem jsem zjistila, že k bazénu chodí naši spolu dovolenkáři už při ranním rozbřesku. Označí si svoje místa tím, že rozloží ručníky na lehátka, aby to vypadalo, že tenhle domeček už je obsazený. Pak se zase v poklidu vrátí do svých vyhřátých postýlek a ještě si dají dvacet. Následně jako by nic jdou na snídani a po ní v pohodě vyrazí na své označkované místo. Prostě stejně jako si psi značkují své teritorium, i oni si takto značkovali svá lehátka u bazénu. A měli za to odměnu v podání hromadného opékání a veselí se stovkou lidí. Fakt mi to přišlo vynalézavé, ale zároveň nad moje lidské možnosti. Nejsem ranní ptáče a myslím, že ani nebudu. Takže si o válení u bazénu v hotelovém komplexu můžu nechat jen zdát.

Takže jsme se chodili koupat na na útesy, tam to bylo dobrodrůžo. A to nejen proto, že tam bylo minimum lidí, skalnatý prostředí a daleko dravější vlny rozbíjející se o skály. Ale i proto že jsme tam za tu krátkou dobu, co jsme to tam navštěvovali, potkali dva podezřelé místní pány, kteří si tam chodili krátit horká letní odpoledne s rukou v plavkách. Když jsem si jednoho z nich v dálce všimla prvně a upozornila na to Davida, byla jsem ujištěna, že to se mi jenom zdá, že moje fantazie je zase moc rozjetá. Tak jsem se uklidnila, protože tohle by přece "samec" poznal. No ale pár dní na to se jeden takový "neškodný" pán vydal velmi blízko k naší separované dvojici, soukromě se vyhřívající mezi vyvýšenými kameny. Byl od nás opravdu jen pár metrů, řekněme 5. Ale to už bylo naprosto zřejmý a evidentní o co tady běží. Okamžitě potom, co jsem to zaznamenala, jsem zacloumala s odpočívajícím Davidem, který se po otevření očí bleskurychle vztyčil a vyběhl za ním, hájíc své teritorium. Pán sbalil svá fidlátka (fidlátko) a utekl. Takže bylo jasný, že tady to taky není to pravé ořechové. Tímto zážitkem byly útesy zapovězeny.

Jak zvýšit partnerovi sebevědomí před ALFA SAMCEM

Tak jsme se rozhodli, že budeme chodit na klasickou pláž. Ostatně tam to také nebylo nikterak přelidněné, obzvlášť dopoledne. Usídlili jsme se tedy na vybraném místě a v dostatečné vzdálenosti byli zase další lidi, takže pohoda.
Nicméně zhruba za dvě hodiny si pár metrů od naší základny rozložili deku právě Kožakovi. A to už David větřil, neboť tohle byl jeho "rajon". Byli jsme právě v moři a pozorovali dvojici Kožakových z mořské hladiny. Rozbalili deku, odhodily svršky a posadili se. On vyndal z tašky olej na opalování a začal se natírat. Dával si obzvlášť záležet, protože bylo evidentní, že je na svoje tělo patřičně hrdý a rád ho dává světu na odiv. S nanášeným olejem se jeho hruď výrazně leskla v poledním žáru. Davida evidentně tento vojenský nadšenec vnitřně iritoval, protože měl okamžitě na jeho adresu spoustu ironických poznámek. Asi jsem ho chápala, ale přišlo mi to vtipný. Takový to chlapský soupeření.

A vzhledem k tomu, že jsem pro každou špatnost, napadla mě jedna věc, kterou mi David dodnes nezapomněl, ale já si nemohla pomoct :-). Uvědomila jsem si, že vlastně ve vodě mám jako žena tu výhodu, kterou na souši mít nebudu. Ve vodě totiž UNESU Davida :-). Nenápadně jsem se proto postavila na písčité dno a pomalu se sunula k němu. On stále hudroval něco na Kožakovu adresu. To mě ještě víc motivovalo. Chytla jsem hbitě Davida do náruče, položila na lopatky a začala ho v té nadnášející mořské vodě nosit. No je vám doufám jasný, že se mu to sakra nelíbilo. A že se kluk vzpíral, mrskal a nadával. To mě pochopitelně ještě víc rozesmívalo v nastalé absurdní situaci. Ale já nepustila. Nutilo mě to smát se ještě víc. Bylo to vážně komický, jak se tam tak škubal a vrtěl a kopal nohama a snažil se mi vytrhnout. Do toho něco ostřejšího halekal. Já vydávala svůj životní výkon v síle mých paží. A Kožak? Ten nás stoicky pozoroval ze břehu, natírajíc nadále své sošné tělo. Výraz jeho tváře mluvil za vše, evidentně námi opovrhoval. Tohle byla zábava pod jeho úroveň. No a to mě právě bavilo.
"Karolíno, takže jsem teď před Kožakem za úplnýho kreténa, můžeš toho konečně nechat!!!" Vycítila jsem, že to už přestává být legrace, tak jsem tedy uvolila "kravatu" a pustila Davida na dno:-). Po zbytek dne jsem si dost vyslechla o hodně blbých vtipech a naprosto nevhodným chování. Hlavně teda před Kožakem.

Já vím, že to ode mě nebylo úplně fér, ale jak jsem psala, nemohla jsem si pomoct.
A můžu vám s naprosto čistým svědomím říct, že kdybych měla opět takovou příležitost, neubránila bych se znovu, protože tím smíchem jsem si prodloužila život minimálně o jeden rok :-).


A co vy, jste taky trochu zlomyslní???




Vaše Spartakiádní bohyně