Když se telefon rozhodne skákat šipku do záchodu

Dnes jsem si v tomto roce už podruhé pořídila nový mobilní telefon. Ne snad proto, že bych byla tomu prvnímu nevěrná, ale pouze proto, že mi právě ten předchozí moc dlouho "živý" nevydržel.

Mám nový vynález - dřevěný telefon na kliku
Jsem naprostý technický analfabet. Nikdy jsem nevlastnila poslední výstřelek čehokoliv ze sekce technických vymožeností. Bojím se toho. Co když mě to třeba kousne. Kdyby bylo po mém, tak je vše stále dřevěné a ideálně na kliku. Ale bohužel vývoj jde mílovými kroky kupředu. Takže se, i když to lehce dře, musím také přizpůsobovat. Navíc onen zmiňovaný dřevěný telefon zatím nikdo neuvedl na trh. Napadá mě tedy, že by možná stálo za to, se nad tím zamyslet a vyplnit tak díru na trhu. Třeba je nás víc takových, kdo by "dřeváka" vzal za vděk.

Nicméně někdy v březnu jsem se osmělila a pořídila si, tedy prozatím, moderní a současný Bellův přístroj. Paní prodavačka mi vše náležitě vysvětlila, cenově jsem byla také spokojena a těšila jsem se na sluncem prozářené mobilní časy. Na závěr mi bylo doporučeno si mého nového kamaráda raději pojistit "na blbost". I zdráhala jsem se, protože mi to přišlo zbytečné. Ale nakonec jsem odcházela mimo telefonu, i s roční pojistkou.

Choď sám tam, kam i král sám chodí

Velmi rychle jsme se s mým novým přírůstkem spřátelili a já si říkala, jak jsem mohla tak dlouho žít s jeho nemoderním a zastaralým předchůdcem. Najednou jsem na na tom starém telefonu neviděla nic hezkého a nenechala na něm nit suchou. Našla jsem si k tomu novému velmi blízký vztah. Stalo se z něj mé nerozlučné dvojče, byli jsme stále spolu.
Dokonce i tam, kam i král chodí sám. Jo, i tam. Tak jsem si takhle jednou, to jsem měla svého mobilního bratra circa měsíc, chtěla sednout na "královský trůn" a v tom se stalo něco neočekávaného. Můj milý věrný druh vyskočil z mé kapsy volného svetru a hodil samovolně šipku do záchodové mísy. Neee!!! To snad neeee!!! Pomoooc!!! Zavolejte záchranku!!! Musím mu dát umělé dýchání!!! Nebo snad raději resuscitovat???
Došlo mi, že to přísloví o králi má vážně svůj opodstatněný důvod. Že tam ten král má prostě opravdu chodit sám!!! A měla jsem to! Zase ponaučení.

Umíte si představit, jak jsem byla nepříčetná a nešťastná a proklínala nebesa. Nicméně bylo po společných chvílích ve dvou - koroze začala plíživě nahlodávat útroby mého miláčka. Volala jsem tedy rychle doktora, naštěstí jsem měla onu "pojistku na blbost". Záchranáři se tedy ujmuli maroda velmi rychle, nicméně ho nezachránili. Pouze mi nabídli cenovou kompenzaci. Moc mě to mrzelo, i slza ukápla. Ale v tu chvíli jsem byla ráda, že jsem si ho opravdu nechala pojistit a nepřijdu alespoň finančně zkrátka.

Nechci už být nevěrná

S pokorou jsem se tedy vrátila k již zapomenutému a pomluvenému starému modelu, který se uražený a smutný schovával (pro jistotu) v zásuvce mého stolu. Omluvila jsem se mu a požádala ho o odpuštění, že jsem mu byla nevěrná. Protože on, ač už lehce opelichaný, tu pro mě stále byl. Asi 2 dny mi trvalo, než jsem si zase zvykla na jeho zastaralé fungování, přeci jen jsem už byla zvyklá na vyšší level. Ale naštěstí se nám podařilo naše staré přátelství navázat tam, kde bylo přerušeno a bylo nám zase fajn. Čas plynul vesele dál...

Dnes se mi ale opět zachtělo pocítit závan svěžího větru ve vlasech v podání modernějšího modelu telefonu. Tak jsem bezmyšlenkovitě vběhla do stejného obchodu, jako tehdy v březnu. Opět jsem měla štěstí na tu samou paní prodavačku. Odvyprávěla jsem jí tedy svůj příběh s utopeným a naštěstí pojištěným telefonem, který mi posledně prodala. Vybraly jsme společně dalšího nástupce, tentokrát ještě o něco vychytanějšího. Pojištění už bylo samozřejmostí a nenechala jsem se přemlouvat.

Doma jsem s chutí rozbalila krabičku a těšila jsem se, jak svého nového kamaráda zprovozním. No, neradovala jsem se dlouho. Zjistila jsem totiž, že moje retro SIM karta bohužel nepasuje do tohoto modelu, který je zařízený pouze na micro verzi. Takže jsem milého krasavce zase uložila zpátky do postýlky (krabičky). A zítra ho vezmu, jak mi bylo doporučeno, na pedikůru k mému operátorovi. Zde prý mojí SIM kartě trochu přistřihnou křidélka, aby se do nového domečku vešla. Do té doby mi ale bude věrně sloužit můj "už podruhé opuštěný", nicméně stále oddaný "starý dobrý mobilní vlk". Tentokrát mám ale na paměti známou pravdu, jak zpívá dojice Svěrák/Uhlíř: "Neopouštěj staré věci pro nové, i když barva reziví a prýská...".
Nechám si proto svého starého dobrého mobilního vlka vystaveného na čestném místě. Ideálně na piedestalu pro všechny případy, protože je to věrňák a parťák do nepohody, vždycky připravený mi pomoci. A takové si přece musíme hýčkat!!!


Máte také věrného přítele do nepohody?




Tentokrát trochu nostalgická Spartakiádní bohyně