1.Dobrý parťák musí projít vývojem
Ruština mě na základce zastihla pouze na 1 rok. A prý mi šla velmi dobře, což jsem záhy poznala i prakticky. Soudružka učitelka si mě po krátké době testování vybrala jako svojí osobní svačinářku. Což znamenalo, že jsem jí o hodinách ruského jazyka, kdy probíhala výuka, směla chodit do nedalekých polotovarů pro svačinu - zpravidla chtěla svačit, možná díky profesionální deformaci, právě ruské vejce.Netrvalo to dlouho, rok se s rokem sešel...a psal se rok leta Páně 1989 a z ruštinářek se záhy staly angličtinářky a němčinářky. Na první pohled nebylo nic znát, ale kvalita výuky se rychle poznala na našich výkonech. Zvláště, byla-li paní učitelka (před rokem ještě soudružka) jen o pár lekcí napřed. Nicméně i tak jsme bojovali statečně a snažili se odvézt co nejlepší výkon při všech jazykových disciplínách (hlavně básně a písně). Zapomněla jsem dodat, že naší třídě byla bez zbytečných dotazů, přidělena němčina.
2.Dobrý parťák s námi projde i peklem
Největší peklo nastalo, když jsme po 1.roce těchto "profi" příprav dostali novou paní učitelku. Říkejme jí Rožnáková, protože se Rožnáková jmenovala. Ta na rozdíl od té předchozí měla němčinu vystudovanou, aktivně ji užívala a byla před námi několik desítek světelných let. Byla to drsná změna, kterou leckdo z naší třídy nesl těžce. Obzvlášť "slabší kusy" na jazyky. Nejen, že vyslovovala opravdu německy, takže jsme jí dlouhou dobu vůbec nerozuměli, ale chtěla po nás věci, na které jsme nebyli zvyklí. Například odpadly písničky a básničky. Tyto vystřídaly pravidelné desetiminutovky a diktáty z naposledy probrané látky. Největší důraz ale kladla na rozhovory ve dvojicích na aktuální témata dané lekce (např.v obchodě, na nádraží, u lékaře...). A rozhodně nikoho z nás nešetřila.Přiznám se, že mě osobně a mojí parťačku z lavice Petru, právě tyto rozhovory moc bavily. Někdy jsme se připravovaly v předstihu po vyučování, někdy až před hodinou. Záleželo jak moc jsme byly důsledné a jak moc jsme si byly jisté, že to dáme z jedné vody na čisto. Dost jsme se u toho nasmály a občas používaly i poněmčené výrazy, které sice německy zněly, ale význam neměly žádný. Nicméně jak šel čas, nebylo třeba si pomáhat náhražkami a přicházela na řadu nová slova, která měla své německé opodstatnění a my si začaly připadat o dost jistější. Byly jsme celkem vyrovnaná dvojka. Tato vývojová vyrovnanost se však nepovedla u všech studentů.
3. Dobrý parťák nás nenechá padnout na dno
V naší třídě byli jen 2 žáci, kteří německý jazyk ovládali skvěle. A to Klára Jasanská a Bořek Zlámal. Byli totiž tak předvídaví, že se vzdělávali v této disciplíně již několik let a to i v době, kdy to ještě nebylo v kurzu. Paní učitelka Rožnáková tedy rozhodla, že k těmto dvěma premiantům musí přiřadit do dvojice jako protipól dva nejslabší články třídy (Kedroně a Novákovou). A to proto, aby tyto slabší motivovala k lepším výkonům a ty nejsilnější zabavila péčí o ně (i mimoškolně). Ano, Jasanské a Zlámalovi to jistě zvedlo sebevědomí a připadali si více jako páni situace. Zato Kedroň s Novákovou si díky tomu přišli jako odpadlíci.Po psychické stránce na tom ale byl nejhůř právě Kedroň. Jeho a Jasanské příprava na rozhovor spočívala v tom, že ona připravila celý dialog sama doma bez Kedroně den před zkoušením. Když byla hotova, zavolala Kedroňovi domů a celou konverzaci mu nadiktovala slovo od slova. Ten chudák absolutně netušil, jak se to správně píše, vše napsal jen foneticky. Navíc Jasanská měla, na rozdíl od Kedroně, nesmírně bohatou slovní zásobu. Takže Kedroň byl odkázaný na to, že se musí vše naučit jako básničku (to uměl z předchozích let) a nevynechat ani slovo. A to z prostého důvodu, protože tomu absolutně nerozuměl a ztráta jednoho slova znamenala ztrátu zbytku celého naučeného textu. Bylo mi ho skoro líto, protože to pro něj byl vždycky velký stres. Ale na druhou stranu, vidina jedničky v žákovské, je nepředstavitelný motor.
4.Dobrý parťák na sebe může nechat chvíli čekat
V osudný den, kdy se to zřejmě učitelce Rožnákové zdálo podezřelé, jak se Kedroň v krátkém časovém úseku v německé mluvě výrazně zlepšoval, vyšla pravda na povrch. Jako všichni už poněkolikáté, i Kedroň s Jasanskou, předvedli před tabulí svůj připravený rozhovor na zadané téma. Jenomže právě v onen osudný den se Kedroňovi stalo to, čeho se celou dobu nejvíc obával. Vypadlo mu jedno slovo a rázem byl v pasti. Začal se potit, rudnout, ošívat...Jasanská se mu snažila napovídat, ale marně. On už se zmítal v černotě svého svědomí. A učitelce Rožnákové to bylo jasné.A řekla:"Kedroni, tady je evidentní, že ty absolutně nevíš o čem mluvíš. Nebo mi teda řekni, o čem to celé bylo!!!"
A bylo ticho. Kedroň se tvářil provinile. Ale Rožnákové se ho zřejmě zželelo a dodala: "Dobře, dám ti ještě šanci se obhájit, vyzkouším tě ze slovíček."
Rožnáková: "Tak se předveď, jak se řekne rozhovor?"
Kedroň: "Das gespráááácht."
Rožnáková: "Jaký gesprááácht, snad das Gešprecht ne?!. Dobře dál...jak se řekne matematika?"
Kedroň: "Eeee matematik."
Rožnáková: "Ježiši Kriste, jaký eeee, snad dý matematik. É se přeci dává před slovíčkem jako zkratka ženského členu dý (die). Dobře dál...jak se řekne německy ruka?"
Kedroň: "DÝ RUK."
Rožnáková: "No tak to si snad ze mě děláš srandu, ne?!!! Takže mi dones žákovskou knížku a za pět!!! Jo a ode dneška budeš ve dvojici se mnou. A bez diskuze."
5.Dobrého parťáka můžeme najít i tam, kde bychom ho nehledali
A bylo vymalováno, Kedroň to psychicky nevydržel a rozbrečel se. V první chvíli zřejmě úlevou. Ve druhé, protože v očích naší němčinářky selhal a ve třetí možná proto, že byl přistižen při činu.Ale na druhou stranu bylo dobře, že se dostal do dvojice právě s učitelkou Rožnákovou, která si ho vzala do parády a za pár měsíců to švihal jak když bičem mrská. No není nad to, když máte kvalitního soupeře nebo spíš parťáka.
A jak vy ??? Jaké jste měli svoje zážitky z prvních lekcí cizího jazyka ???
Vaše Spartakiádní bohyně
Žádné komentáře:
Okomentovat