Jak se nám na jaře zapalují lýtka aneb MÁJ, LÁSKY ČAS

1)Máj, lásky čas

...byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas, 
kde borový zaváněl háj...a tak dále a tak dále, ale víc ze sebe bohužel nevydoluju.

Ano ano, já vím, 1.máj jako takový jsem už prokaučovala, ale mám teď na mysli hlavně měsíc květen čili máj. No a ten je přeci v rozpuku. Tímto romantickým úryvkem z díla K.H.Máchy, bych ráda otevřela téma prvních lásek a zapalujících se lýtek. Právě to jaro, pučící příroda, kvetoucí kytky, opylující včelstvo, zvířátka vyvádějící svá mláďata..., k tomu přímo vybízí, no ne?!

Navíc zde máme 2.květnovou neděli věnovanou Dni matek, takže i těm otevírám svou náruč květin a věnuji jim ve svém příspěvku čestné místo:-).

Tak se do toho dáme...

2) Lýtka, část těla, která je na jaře nejvíc v kurzu

Jak jsem již zmiňovala, lýtka se nám všem na jaře začínají zapalovat, a to daleko víc než v zimě, tolik statistika. Nevím, jestli právě já spadám do této kategorie, protože zrovna moje lýtka díky sportem vytíženému mládí, nepatří mezi nejštíhlejší. Už vidím řadu mých přátel, jak škodolibě přikyvují. Říkám si, že zažehnout takový sloupy by trvalo docela dlouho. Možná i celé jaro. A na to není čas. No ale co, důležité je přeci nepropadat skepsi.

Ale navzdory sloupům, nemohu nevzpomenout na své první romantické jarně-letní zapalování...

3)Letní kino má svou jedinečnou atmosféru

Bylo mi 14 let a chystala jsem se s mojí kamarádkou Marcelou do letního kina na tehdy slávou ověnčený film Top Gun . Někdo nám řekl, že je to fakt dobrej biják a že to musíme vidět, tak jsme šly. Ono totiž hlavně šlo o to být večer v leťáku, to co se promítalo, bylo vedlejší. Adrenalin spíš byl právě z toho, že budeme někde večer, z odkrytého kina (takový kinový kabriolet), dále ze společenské akce, noční oblohy a lesa, který kino z části obklopoval. Film byl pochopitelně přístupný až od 15ti let, ale s tím nebyl problém, tenkrát jsem vypadala starší, což byla výhoda. Doufám, že se to časem dorovnalo, protože dneska už bych z této výhody tak nadšená nebyla. Marcela to tak ale neměla, tak si pro jistotu nechala na hlavě vykouzlit masivní trvalou. Myslím, že tímto účesem si přidala dost let do plusu, ale jak říkám, tenkrát to byla výhoda. A pomohlo to. Prošly jsme tedy branou v pohodě a bez potíží. Nikdo nás nevrátil potupně domů, ať si jdeme raději napsat úkoly.

Pokračovaly jsme dál, rozbalily deku a usadily se pohodlně zhruba v půlce hlediště. Usrkávaly jsme oranžovou limonádu, přikusovaly slané tyčinky a užívaly si smrákajícího se dne, na jehož konci byla třešnička v podání filmového zážitku. Lidé se scházeli a areál byl během krátké chvíle zaplněný do posledního místa. Jak říkám, byla to událost.

4) Zlatý pilotky jsou pořád v kurzu

Hned vedle nás, po mé levici se usadila partička mladých frajírků, o něco málo starších než my, ale to díky našemu vzezření asi nebylo poznat na první dobrou. Ten největší haur z nich si sedl náhodou vedle mě. Měl sluneční brýle, se zlatými obroučkami (něco na způsob dnešních pilotek). Měl je poctivě nasazený, i když už bylo docela dost šero. Možná měl problém vidět na cestu, ale frajeřina je velkej motor, to známe. Nebudu kecat, že mě nezaujal. Začínala jsem cítil lehké doutnání v oblasti levého lýtka. Tenkrát jsem lýtka měla o poznání hubenější než dnes, takže zážeh tu byl v cuku letu. Pochopitelně jsem cudně klopila zrak, ale nevím, zda to skrz ty sluneční brýle zaznamenal.

Netrvalo dlouho a dal se se mnou do řeči...
On:"Ahoj, já jsem Michal, taky už jsi viděla tenhle film?"
Já: "Ještě ne, dneska mám premiéru."
On: "Já právě kvůli tomu filmu nosím tyhle brejle."
Já: "Aha, pěkný."
On: "Jestli chceš, můžu ti je půjčit."
Já: "To je dobrý, když tak někdy jindy, až bude víc vidět."
On: "A šla bys někdy ven, až bude vidět?"
Já: "Uvidíme."

5) Láska z leťáku

Po této duchaplné konverzaci se ozvaly první tóny znělky právě začínajícího filmu. Přiznám se, že jsem byla z toho vedle sedícího týpka lehce nervózní a nemohla se na film plně soustředit. Navíc už jsem začala cítit i druhé lýtko. Není se čemu divit, byl to rozený řečník. Přemýšlela jsem, jestli i na plátno bude koukat s těmi brýlemi. Překvapil mě a asi v polovině filmu si je sundal, už to asi nedával.

Pak jsem měla možnost si ho nenápadně prohlídnout a byl to vážně celkem dobrej kus. Raději jsem moc nezkoumala co má na sobě, nebo co má za boty,případně ponožky, protože to u mě býval kámen úrazu. Jakmile totiž měl nějakej kluk, kterej se mi líbil některou z těchto částí špantou, byl hned vodepsanej a bylo po lásce. Nejvíc šly body dolu za hnědý nebo jinak hnusně barevný ponožky. Pak za boty znnačky Prestige. Dále vlastně za cokoliv hnědýho nebo béžovýho nebo vzorovanýho. Ale ta hnědá zkrátka vždycky rozhodla o všem.

Těsně před koncem filmu mě Michal chytil za ruku a zašeptal mi do ucha, že se by mě zase rád viděl. Jenže jsme se vůbec nestihli domluvit kdy, kde a jak. Najednou byl konec. Světla se rozsvítila a ona ta odvaha už na světle není taková. Tlačil nás dav a my se sobě ztratili. Byla jsem z toho rozladěná a vlastně i smutná.

6) Naděje umírá poslení

Po víkendu ve škole jsem celou storry líčila svým kamarádkám s tím, že jsem zřejmě potkala a zároveň hned ztratila osudového muže svého života. Už jen ty brejle, který měl stejný jako Tom Cruise, byly jasným znamením. Tak jsem si tak trochu smutnila při pohledu na výkvět mužského osazenstva v naší třídě.

Za měsíc končila školní docházka a byly tu vytoužený prázdniny a s nimi koupání a letní radovánky. Domluvila jsem se jednoho červencového dne s mojí kamarádkou Luckou, že s ní a její mamkou pojedu na nedaleké koupaliště. Její máti nám v autě říkala, že se tam setkáme s její známou z práce, která tam bude se svými dvěma syny, že je tam má s sebou, aby na ně dohlídla. Začalo mě to celkem znervózňovat, protože jsem čekala, že po nás budou chtít, abychom je hlídaly, že to jsou ještě mimina. Ale záhy se ukázalo, že to není pravda.

Když jsme všechny tři dorazily na pláž, našly známou kamarádčiný maminky a já uviděla jednoho z jejich dvou synů, krve by se mě v tu chvíli nedořezal. Jeden z jejich synů byl právě Michal, můj ztracený osudový kluk ve zlatých pilotkách. Byla jsem jak opařená, měla jsem obrovskou radost, že jsem ho zase našla. Skvělý!!! Osud zkrátka existuje!!! Svedl naše cesty opět dohromady!!! To je jasný znamení!!!. Bylo vidět, že Michal mé nadšení sdílí se mnou. Takže jsem měla radost dvakrát takovou. Na uvítanou mě vyzval, jestli si s ním půjdu zaplavat. No na to se nedalo říct ne. Seděl zatím  na dece zabalený v ručníku a usmíval se. Moje radost ale záhy měla skončit.

7)Hnědá ale nikdy nebyla v kurzu

Zvedl se ze země, vymotal se z ručníku a teď to přišlo...měl na sobě HNĚDÝ PLAVKY..., fůůůůj!!! V hlavě mi znělo: "Pane Bože, prooooč??? Proč mi to děláš??? A je to tady!!! To je vůl, proč nemá aspoň černý nebo modrý???"

Michalova máti navíc vše záhy při rozhovoru s Lucčinou maminkou osvětlila, čímž to ještě dodělala.
Řekla: "Představ si Jarčo, ten náš Michal si včera na klouzačce PRODŘEL plavky a jiný nemá. Tak jsem mu řekla, ať si dneska vezme na koupaliště HNĚDÝ SLIPY, na těch aspoň není poznat, že to nejsou plavky."

No to byl vrchol...nejen, že to bylo hnědý, ale k tomu ještě slipy...nic horšího jsem slyšet v pubertálním věku nemohla. Už nemělo cenu cokoliv, natož chodit plavat. Ta HNĚDÁ to celý pos....! A BYLO PO LÁSCE



...kdo ví, třeba kdyby neposlechnul svojí mámu a zachoval se podle sebe, možná to mohlo být dneska úplně jinak :-).

Máte také nějaký "oduševnělý" love storry příběh ze svého života???

Dejte vědět.




Vaše Spartakiádní bohyně