Pojeďte s námi kempovat - samozřejmě po spartakiádnicku

Správný tremp nenechá nic náhodě

Tak jsem si letos po 100 letech vyrazila pod stan...ale to nikomu neříkejte, tvářila jsem se, že jezdím pravidelně. Ztratila bych potom drsnou tvář trempky, nebo-li ženy do nepohody, která zvládá naprosto s přehledem rozdělat oheň dvěma křemeny a když nejsou náhodou po ruce, tak dvěma dřívky s trochou suché trávy, která se pod nimi ráda a dobrovolně vznítí.

Pojmula jsem to spartakiádnicky zodpovědně a jako nefalšovaný tremp si nezapomněla přibalit s sebou do batůžku - kudličku rybičku, baterku, otvírák na víno (ten nakonec nebyl potřeba), provázek, jehlu vyrobenou z rybí kůstky (protože klasická by byla trapně netrempská), opalovací krém, nový spacák a samozřejmě dobrou náladu :-).
Bohužel jsem neměla čas sehnat čutoru, liščí ohon na širák (i když širák jsem taky nesehnala), celtu, buzolu, foukací harmoniku, kotlík, turistický salám (sice uzeniny nejím, ale v rámci trempu bych se na oko přemohla a rozkousaná sousta bych nenápadně schovávala do kapesníku a pak někde pod stolem mezi trempy nabízela čtyřnohým kamarádům, abych neplýtvala materiálem, protože na chleba se vydělává nejhůř, tak co teprve na turisťák...).

Hoďte tam tu plachetnici

Vyjeli jsme hezky pěkně stylově s trochu orezavělou Karosou, která už dnes běžně na silnicích nejezdí, ale vzhledem k tomu, že mám ráda ty retro časy, tak mi to přišlo náhodou roztomilý. Po příjezdu na místo určení jsme nahodili batožiny na záda a hrdě trempsky si to mašírovali malebnou vískou, pak lesem a polem ke kempu. Na recepci jsme obdrželi číslo 205, které si prý máme připevnit ke stanu, až ho tedy postavíme "na nohy". Paní recepční bohužel nemohla tušit, že to číslo možná nebude kam přidělat, protože nikdo z nás stan nikdy nestavěl. Tak možná si ho přidělám na palec u nohy, až budu nucena usnout pod širým nebem v jedné ruce žmoulajíc kudličku rybičku a v druhé rybí kůstku. Samozřejmě jedním okem stále ve střehu, to pro případ, že by nás chtěl někdo přepadnout ze zálohy.

Místo "stavění stanu na nohy" jsme raději v tom neskutečném pařáku zaparkovali hned v nejbližší venkovní restauraci. Lidé tu na nás byli hned od začátku přívětiví a pohostinní. Asi do pěti minut nám na stole přistálo několik panáků s tím, že když jsme přece u té přehrady, kde se jezdí na těch lodích, musíme hned do sebe hodit tu "plachetnici". Což byl slangový výraz pro Tuzemský rum :-).
Ale musím uznat, že i když jsem slušně vychovaná a vím, že se darovanému koni nemá hledět na chrup, v tomto případě jsem musela..."plachetnice" rozhodně není můj favorit, natož v 36 stupňovém horku :-).
Navíc zde měli jednu vychytávku, kterou jsem ještě nikde neviděla. Všichni hosté restaurace byli, jako na nádraží, hlasitě organizováni reproduktorem, ať si vyzvednou svojí objednávku jídla na baru: "Objednávka číslo 15...objednávka číslo 17..." a tak to šlo dál. Zarazilo mě ale až vyvolání: "Objednávka nabíječky na iPhone." A to už vyrážela k výdejnímu místu moje kolegyně spolu trempka. Prý si ji zapomněla doma a tak se šla jen tak pro případ zeptat, jestli jí náhodou nemají. No a evidentně ji měli:-).

Stanové nedochůdče

Po této eskapádě jsme se vydali utábořit, vedro bylo teda neskutečný. Ale zařekli jsme se, že to dáme a ubytujeme se před tím, než půjdeme konečně svlažit horkem vyšťavená těla. No mořili jsme se s tím teda hodně dlouho a ten výsledek bych vám nepřála vidět. Takové to bylo celé pěkně nakřivo...takové nedochůdče z "čeledi" iglů, které mělo jen základní kostru potaženou moskitiérou a hlavní nepromokavá vrstva byla jen ledabyle přehozená. Náš ubohý "rádoby" příbytek se krčil mezi tří ložnicovými stanovými velikány a moderními přívěsy. Ještě, že jsme ho vztyčili u košatého keře, ten mu dodával na mužnosti...chudák malej, tohle si nezasloužil.
Nemělo cenu to dál znásilňovat, večer budeme víc v klidu a odpočatější. Vedrem nám to už moc nemyslelo. Jediné východisko byla voda a horizontální poloha a tak jsme své touhy naplnili...po svlažení těla jsme upadli do komatického stavu a nabírali síly na další minuty, hodiny a dny...


Jak to pokračovalo dál odtajním příště...

A jak vy??? Také jste byli o minulém, vedrem obdařeném víkendu, někde kempovat nebo alespoň u vody??? Svěřte se :-)...


Loučí se lehce opálená, přesto stále plachetnice do sebe neházející...


Spartakiádní bohyně